Jedlé květy - syrová lichořeřišnice
Různě lze narazit na téma jedlých květů. Květy některých rostlin mohou být i přímo jedovaté (narcis, hrachor, šalvěj, oleandr, rododendron). Jiné se ale hodí do salátů (sedmikráska, fialky), na obalování a smažení (bez černý, cukety), na výrobu sirupů (pampelišky, bez černý), na ozdoby dortů (růže, měsíček, levandule, sedmikrásky, fialky, mečíky) a někdy se jedí i poupata a poupenství (kapary, květák).
Nevýhodou řady květů bývá jejich nahořklost. Hmyzí návštěvníci se tak soustředí na sběr nektaru a pylu, místo aby konzumovali rovnou také květní orgány. Syrové květy se tak mnohdy rovnou ke konzumaci nehodí a je nutné je různě upravovat. Nebo mohou jen ozdobit a ovonět například ty dorty. Květy lichořeřišnice jsou ale vynikající rovnou v syrovém stavu.
Lichořeřišnice je jediným rodem zvláštní čeledi lichořeřišnocovitých. Tato čeleď patří do řádu brukvotvarých, kam se v současnosti řadí celá řada dalších čeledí například s papájou, rezedami, kaparami a pochopitelně také brukvovitými. Krásné barevné květy se dají jíst syrové a chutí připomínají řeřichu či ředkvičky. Jedlé jsou ale celé rostliny, včetně listů. Látky v lichořeřišnici potlačují různé záněty, podporují obranyschopnost, zlepšují činnost centrální nervové soustavy a celkově posilují organismus.
- video
RNDr. Jiří Jakl
